Jdi na obsah Jdi na menu

Stručný životopis - RNDr. Martina Langa

RNDr._Martin_LangMartin Lang, RNDr.,nar. 16. 6. 1954.

Absolvent gymnázia a nástavby na zdravotnické škole (radiologický laborant). Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, obor základní a ložisková geologie, geochemie. Jako RTG laborant se živil jen krátce a bílý plášť mu posloužil „k zašití“ do vojenského špitálu v rámci vojenské služby, když jej předtím armáda naháněla pět let. Bohužel, simulovaná duševní choroba v podobě narcistické fixace na vlastní mrtvolu nevyšla a do zeleného sukna musel.

Po vojně zcela změnil zaměření a při práci v ochraně vodních zdrojů a inženýrské ekologii vystudoval dálkově. Na kvalitě životního prostředí to nijak moc znát nebylo, ale aspoň neškodil. Po jedno volební období rovněž působil coby starosta v městské části Praha – Slivenec. V této době, kromě péče o život obce, jejíž hodnocení rád přenechá jiným, se začal věnovat psaní a stal se spoluautorem knihy „Pražské radnice“ (2000, Praha, MILPO media).

Před dožitou padesátkou dal vale hlavnímu velkoměstu, které mu jaksi kromě výběru tisíců a jedné hospody v mladém věku a smyslu pro krásu, sebraného po staré Praze, mnoho nedávalo. Zvlášť po nástupu marketingu a reklamy, kteréžto zcela zprasily poslední zbytky kouzla zákoutí staré Prahy. Znovu se před světem „zašil“, tentokrát do milovaných Středních Brd, kde v městečku Mirošov stále přežívá. Při každé volné příležitosti sem od dětství zajížděl. Usadil se v domku po prarodičích na svahu chráněném hned dvěma svatými, Vojtěchem a Jakubem. Svou geologickou profesi pak zužitkoval po nástupu do rokycanského muzea Dr. B. Horáka, kde oprašoval dávno chcíplé, zkamenělé potvory a rozepsal se naplno. Zajímala ho hlavně slavná báňská historie Brd a okolí a z jeho PC klávesnice tak vyhřezla nejprve kniha o dobývání černého uhlí v Mirošově a Skořicích nazvaná „Sága černého zlata pod Brdy“ (2004, Praha, MILPO media), následovaná o dva roky později příběhem podbrdských železných rud „Kterak železo z moře do Rokycan přišlo“ (Hořovice, Podbrdské vydavatelství). Trochu si ulevil i do encyklopedie „Plzeňsko. Historie, příroda, lidé (2008 , Praha, Baset), aby následně přispěl svými poznatky o historii Matky měst do knih řady „Praha křížem krážem“, vydávaných „kmenovým“ nakladatelstvím MILPO, a to obvodů Praha 5, 6 a 9 (2009 – 2011),  Praha) a navíc do publikace „Kniha o Praze – Slivenci“ (Praha, 2010).  Rok 2008 se odehrál ve znamení odchodu z rokycanského muzea, kde jej v odborném i literárním rozletu dusil petrifikovaný názor ředitelky na funkci muzea coby zaprášené chalupy, kde mátožné stíny lepí a přelepují cedulky na škatulích. Znovu šel nakrátko do Prahy, kde vedl odd. dějin hornictví a hutnictví, aby se rychle vrátil na Brdy do Strašic. Zde s radostí a láskou se podílel na projektu a vytvoření Muzea Středních Brd a dodnes tu působí jako vedoucí muzea.   Spolupracoval a stále spolupracuje s řadou sborníků – „Podbrdsko“ (Příbram),  Sb. „Jižní Plzeňsko“, „Rozpravy Národního technického muzea, „Sb. Muzea Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech“ a dalších. Byl autorem i spoluautorem řady úspěšných muzejních výstav, ale také kurátorem výstav uměleckých. Ač sám drží tužku či štětec jako příslovečné prase kost a sochařskou špachtlí by si nejspíše vyškrábl oko, těší jej objevovat nové či veřejnosti neznámé výtvarné talenty.

Od r. 2005 se počítá jeho práce v neformálním uměleckém uskupení „Prašivina“, která programově loví v kalných vodách fantsmagorie. Realizuje se tu jednak poezií (publikováno v časopisu Plž, Plzeň, sborník „Na dva Západy“, 2010, Plzeň), jednak divadelní tvorbou. Napsal dvě jednoaktové grotesky, ale hlavně se věnuje scénářům a režii a občas si sám „střihne“ nějaký ten štěk.

Velmi ho okouzlila tvorba Václava Šestáka a na motivy jeho obrazů napsal sbírku veršů (dosud nepublikováno). S malířem spolupracuje i jako kurátor jeho výstav. Ač letorou zcela rozdílní, zcela si vyhovují v názoru na krásy a zajímavosti tohoto světa, zvlášť kraje a života pod Brdy. A také společným okouzlením jednou knížkou, která zřejmě již od dětství stála v knihovnách obou dvou, aby se v jejich dospělosti stala jakýmsi pravzorem tvorby. Totiž Seifertovou a Ladovou sbírkou „Chlapec a hvězdy“.